činovník

Voir aussi : činovnik

Tchèque

Étymologie
Apparenté à čin (« acte »), du russe чиновник, činovnik (« fonctionnaire, serviteur de l’État »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif činovník činovníci
Génitif činovníka činovníků
Datif činovníku
ou činovníkovi 		činovníkům
Accusatif činovníka činovníky
Vocatif činovníku činovníci
Locatif činovníku
ou činovníkovi 		činovnících
Instrumental činovníkem činovníky

činovník \Prononciation ?\ masculin animé

  1. (Histoire) Fonctionnaire dans la Russie tsariste.
    • Jeden jed, jedno zlé na světě jsou činovníci (úředníci) ruští. — (Karel Havlíček Borovský, Obrazy z Rus)
      Le seul poison, le seul mal, en ce monde, sont les fonctionnaires russes.
  2. Officier, personne qui remplit un office, une fonction.
    • Kdo v téže době byl činovníkem nebo velitelem v organisacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) nebo Sudetendeutsche Partei (SdP) nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova Garda, nebo v jiných fašistických organisacích podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let. — (Dekret o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
  3. (Sport) Arbitre au hockey.
    • Činovník utkání je podle 5. části pravidel ledního hokeje jeden nebo dva hlavní rozhodčí.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Voir aussi
  • činovník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.