proslov
Tchèque
Étymologie
- Déverbal de proslovit (« prononcer [un discours] »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | proslov | proslovy |
| Génitif | proslovu | proslovů |
| Datif | proslovu | proslovům |
| Accusatif | proslov | proslovy |
| Vocatif | proslove | proslovy |
| Locatif | proslovu | proslovech |
| Instrumental | proslovem | proslovy |
proslov \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Discours, allocution.
Napsal si také proslov k vlastnímu pohřbu, ve kterém popřel existenci Boha, posmrtný život a křesťanské doktríny o hříchu a spasení.
— (Wikipedie, Kurt Vonnegut)- il a aussi écrit le discours de son propre enterrement, où, etc.
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.