skoupý

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave скѫпъ, skǫpъ.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif skoupý skoupá skoupé
vocatif skoupý skoupá skoupé
accusatif skoupého skoupý skoupou skoupé
génitif skoupého skoupé skoupého
locatif skoupém skoupé skoupém
datif skoupému skoupé skoupému
instrumental skoupým skoupou skoupým
pluriel nominatif skoupí skoupé skoupá
vocatif skoupí skoupé skoupá
accusatif skoupé skoupá
génitif skoupých
locatif skoupých
datif skoupým
instrumental skoupými

skoupý \skɔʊ̯piː\ (comparatif : skoupější, superlatif : nejskoupější)

  1. Avare.
    • je skoupý na slovo.
      Il est avare de ses mots.
    • Starý miloušek začíná být skoupým. Co bys řekla, že nechce poctivému člověku ani přívětivého slova darovat? A víš proč? Jiná Bětka prý mu vlezla do ucha a prožírá prý se mu teď jako škvor až k srdci.  (Josef Kajetán Tyl, Růže z keře nízkého)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Dérivés

  • skoupě
  • skoupost

Références

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.